Jana Meinlschmidtová

MORE ISSUES THAN VOGUE

Neděle

3

Září 2017

My life, my rules. Jak se sebou pracuju, že je mi fajn?

Written by , Posted in From My Diary

Dnešní článek bude trochu mimo módu. Už delší dobu přemýšlím, že vám tohle téma sepíšu. Posledním impulsem bylo video osobních Otázek/odpovědí, které si na mě Markét připravila (kdo neviděl, může zde). Čím dál častěji ke mně i mimo video chodí dotazy, jak dělám, že vypadám jinak, spokojeněji. A protože jsem si prošla dlouhou cestou a čím dál víc lidí se na mě s touhle otázkou obrací, rozhodla jsem podrobně popsat, co pro sebe dělám, co na mě funguje, že je mi zkrátka dobře?

Ranní rituál

Taková zdánlivě triviální věc, ale jak mi dává zabrat. Ruku na srdce. Kdo je zvyklý sobě věnovat hned po probuzení i kdyby pár minut? Já se to učím. Nemít na mysli hned co musím, nevystartovat kvůli druhým z postele, ale dát sobě čas, rozkoukat se, naladit se, poděkovat za probuzení. Udělám si tedy takovou vlastní meditaci. Představuju si, jaký si přeju mít den. Vyloženě si vybavuju příjemné pocity a úplně se těším a vymazluju si každou očekávanou situaci v daný den. Pak si chvíli čtu. Taky miluju po ránu protáhnutí. Jakékoliv protažení hned po ránu dává celému dni zcela jiný náboj. Nikdy nevynechám snídani. Snídaně je pro mě nejdůležitější jídlo dne. Pak sprcha a jsem připravena na nový den, plna sil a dobrého rozpoložení.

Večerní rituál

Před usnutím, když už mám zavřené oči a je klid, si vybavím 3-7 věcí, za které jsem za ten den vděčná a poděkuji za ně.

Čtu

Knížky, on-line články. Na detektivky, romány mě neužije, takže když čtu, jsou to tituly o nastavení mysli, pozitivním přístupu, o podnikání, zdravém životním stylu.

Kdybych měla vybrat pro mě nejzásadnější knihy, tak za sebou mám Miluj svůj život, Jak si správně přát (první knížka, kterou jsem o síle myšlenek přečetla a často se k ní vracím), Učebnice sebelásky (obsah super, sdělení je pro mě moc učebnicový, takže si jí dávkuju), Andělé hojnosti (od přečtení se řídím rady každý den a funguje to!), Čtyři dohody (doporučuju spíš představení), Peníze – mít či nemít (první knížka, která mi vůči penězům otevřela oči), Láska bez pout (super pro vztah), Peníze jsou moji přátelé, Jednoduše buďte šťastní, Rukověť bojovníka světla (úžasná knížka, dostala jsem ji darem a moc ráda doporučuju, když jsou moji blízcí v úzkých), Muž, který chtěl být bohatý, Racek, Přejme si být štíhlí (knížka, která nasměruje nastavení mysli ohledně postavy), Cesta nespoutané ženy (jedna z posledních přečtených, velká paráda), pro muže pak Cesta pravého muže. Do toho přimíchám na zasmátí Deník Libora Podmola (mimochodem, už aby vyšel druhý díl, je to boží!). Aspoň ochutnávka z toho, co mě obohatilo.

Za on-line média mám ráda FirstClass.

Vnímám.

Svoje pocity. Kde mi je dobře? Při čem je mi dobře? Kde mi dobře není? S kým mi dobře není? A podle toho se zařizuju dál. Chtěla bych zdůraznit, že když mi někde nebo s někým není dobře, neřeším to tak, že se začnu situacím, lidem vyhýbat. Ale zeptám se sama – proč mi není dobře? Co můžu na svým postoji změnit? Buď mi přijde odpověď v myšlence (kolikrát až za x dní, občas bych k tomu potřebovala palicí do hlavy :-D), s ní i většinou úleva. Když je situace silnější než já, a že jich dřív bylo… milion? Tak si situaci zapíšu do poznámek v telefonu a proberu ji na sezení u mého terapeuta. Přijdeme ja jádro pudla a tradá. Mám vyřešeno a je mi líp. Utíkat z nepříjemné situace se totiž může zdát jako nejlepší, nejrychlejší, nejjednodušší řešení. Ale taky jen krátkodobé. Přišla jsem na to, že když se chci něčemu vyhnout, nechci si věc dořešit, vrátí se mi nepříjemný pocit jako bumerang, a pěkně silnější. Takže už kvůli tomuhle principu si snažím všechny nevyřešené, nepříjemné pocity/vztahy/situace pro sebe rozklíčovat a mít v sobě čisto jak okna po jarním úklidu.

Čas pro sebe

Takovej ten čas, kdy jste jen sami se sebou. Rozuměj JEN se sebou. Ne s instagramem. Ne s přizvanou kamarádkou. Ale prostě o samotě. Já se dřív pořád potřebovala obklopovat společností. Nebylo akce, na kterou bych se odvážila jít sama. Teď jsem ve fázi, kdy si vybírám, s kým čas trávím a jak. Miluju čas se svými blízkými, jsem dost společenskej tvor, často setkání iniciuju. Ale současně potřebuju čas jen pro sebe. Odložím telefon (ano, já), zajdu si sama do kavárny (ano, já!), projdu se po městě, sednu si s knížkou do parku, rozmazluju se. Dobití baterek level 1000.

Mentální mapy

Možná budete znát pod pojmem visionboard. Jde o koláž z fotek, obrázků, které pro vás vystihují, jaký si přejete mít život. Fotky je dobré doplnit slovy v přítomném čase a celý obraz si dát někam, kde ho máte na očích. Já si dělám mentální mapy jako tapety na počítači, na telefonu, a jednou za čas si udělám odpoledne na vytváření mentálních map i fyzicky. Listuju všemi možnými časopisy, prohlížím, vystřihuju, aranžuju, lepím. Vytvořený plakát si dám do rámu a pověsím někam na oči. Věřte nebo ne, ale tahle technika opravdu FUNGUJE!

Pozn. moje mapa, kterou jsem si udělala před třemi lety potom, co mi umřel táta a já v tu dobu první měsíc podnikala. Aktuální mapu si nechám pro sebe ;-).

Offline setkání

Jak jsem říkala. Jsem společenský tvor a miluju společnost. Už od mala jsme měli o víkendech dům plný návštěv, a tenhle zvyk si chci zachovat. Dělá mi radost připravovat třeba společnou večeři pro přátele, rodinu. Popovídat si, zasmát se. Dát telefony stranou a prostě být společně tady a teď.

A to nejdůležitější nakonec

Co mi pomáhá ze všeho nejvíc, jsou pravidelná sezení u mých terapeutů. Za ty roky jsem si našla pro mě nejlepší kombinaci – navstěvuju pravidelně dva různé terapeuty. Jeden se zaměřuje na práci s energiema, jeho navštěvuji po dvouleté pauze pravidelně každý měsíc. Druhý je specialista na dispoziční prognostiku, a u toho mám sezení jednou za čtvrt roku. Taková kombinace mně vyhovuje ze všeho nejvíc. Doporučuju každému najít si svojí kombinaci, ale základem úspěchu je za mě vyřešení si starých křivd, vnitřních zranění a omezujících vzorců.

První návštěvu u léčitele absolvovala někdy před šesti, sedmi lety velice skepticky. Moje ego bylo vyšší jak mrakodrap. Tou dobou jsem omdlívala a nikdo nevěděl proč. Zpětně hodnotím, že to pro mě bylo těžké období. Byla jsem vnitřně svázaná, nervózní, často jsem se rozčilovala. Do toho jsem zčistajasna začala omdlívat. Na ulici, na večírku, v práci. Cítila jsem se provinile, že mi moje tělo vypíná a nejsem vždy funkční a dokonalá. Neměla jsem dobré vztahy. Neměla jsem se ráda, nebyla jsem sama sebou, ačkoliv to na první pohled nebylo poznat. Po prvním sezení jsem si klepala na čelo, co to bylo za řeči. A jak na ně došlo. Díky bohu za to, že se mi rozsvítilo.

Dispozičního prognostika jsem navštívila po úmrtí táty. Definovali jsme na co mám talent, dispozice, zdravotní indispozice. Co posílíme, na čem zapracujeme a vylepšíme. Od první návštěvy jsou to tři roky a já se těším na každý čtvrletí.

Myslím, že duševní hygiena je jedině k dobru a rozhodně se není za co stydět. Řekla bych, že setrvat v ní je ještě důležitější. Znám spoustu lidí, kteří si nechají pomoct jen, když je jim nejhůř. Pak nabydou dojmu, že už pomoc nepotřebují. Já došla k tomu, že mně pomáhá právě pravidelnost. Je to stejné jako u doktora. Buď chodíte na preventivní prohlídku a jste v klidu, nebo přijdete a může být už pozdě. Já po akutní léčbě přešla na prevenci :-). A víte, co je na tom celém nejlepší? Že mi tímhle vším v životě mizí negativní situace, nepříjemný lidi a převažují ty fajn, milé a dobíjející setkání. Dny, kdy bych do všeho kopla mám taky. Ale už se sebou umím pracovat a neválcujou mě.

Takže vzhůru zábavným zítřkům. Přeju nám všem, ať se máme rádi. Ať neztratíme humor. A heslo na instagram :-D.

Kdo bude chtít, napište mi.

Love you!

Jana

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

× nine = seventy two