Jana Meinlschmidtová

MORE ISSUES THAN VOGUE

Neděle

6

Srpen 2017

Léto v obrazech

Written by , Posted in From My Diary

Dlouho se na blogu neobjevily random pictures. Už v pátek jsem uvažovala, že shrnutí posledních týdnů sepíšu, ale jaksi jsem nevěděla, kdy psaní do nabitého víkendového programu nacpu, tak jsem nápad nechala ležet. A co karma nechtěla, od pátečního večera mi bylo špatně, až jsem musela zrušit veškerý program a jen ležet. Dneska, v neděli, je mi zaplaťpánbůh líp. Ležím, poslouchám moje oblíbené mixy a už mám alespoň chuť myslet. Tak se pojďme podívat na dění posledních dní.

Momentka mezi schůzkami, kdy byla obrovská průtrž mračen. Slovo TANEC, který jsem potkala na zemi, a šaty po mojí mamce, taková kombinace mi udržela dobrou náladu i přes ledové ruce nohy.

Outfit ze svatby mého klienta. Je krásný pocit, když vás s klientem spojuje zakázka, zároveň si sednete natolik lidsky, že vás chce na svojí svatbě mít. Satisfakce největší. Dresscode byly pastelové barvy. Šaty byly mojí tety, přepásala jsem je stuhou a doplnila kloboučkem MICHAETT.

Taneční sál s Dj v povzdálí. Když začli hrát moji oblíbenou Ho Hey od The Lumineers, byla to romantika veliká.

Svatba to byla veganská, lepší jídlo jsem nejedla. 

A takhle to novomanželům slušelo. Přiznám se, že jsem fotila minimálně, spíš jsem si užívala atmosféru v přítomnosti. Oficiální fotky budou, tak nasdílím, tyhle momentky jsem spíš dělala pro sebe na památku. Byl to krásný den a vydržela jsem déle, než jsem původně plánovala. 

Zpátky v Praze. Miluju západy slunce. A samozřejmě jsem propadla kouzlu Náplavky. Kdo ne, viďte.

Jedna ranní výtahovka v mikině, kterou jsem si odnesla ze svojí první Swap party v životě. Sama jsem do fondu přinesla sukni a svetr, odnesla si tuhle pánskou mikinu. Pořád jsem zvyklá víc dávat, než si brát, proto byl zvláštní pocit vybrat si a jednoduše si mikinu bez placení odnést. Musela jsem si zvyknout, ale takovouhle vintage americkou mikinu jsem si přála, proto mě potěšila náhoda, když jsem jí objevila.

Čím dál víc svým klientům vybírám oblečení v malých obchodech s lokální módou. Momentka z WinWinLove.

Začala jsem znovu tancovat! Pro radost. Volnočasově. Jen tak. Latinu, ale i různé salsa, flirtdance, highheels dance. Přes všechny sporty, které dělám, mě zkrátka tancování naplňuje nejvíc, proto jsem se k tomu rozhodla vrátit a prostě tančit.

A ještě jeden západ. Často končím práci pozdě večer, při západu slunce se vždycky zastavím, nadechnu a rekapituluju celý den. Je to fajn.

Chce to balanc, proto se učím odpočívat. Den si plánuju tak, abych měla prostor jak pro povinnosti, i volno. A voda mě uklidňuje.

Proto jsem neváhala, když přišla nabídka jet na Mácháč. Kromě opalování, jezení, smíchu jsem si konečně zkusila i paddleboard. Super relax.

Náplavkový outfit se šortkami Winwinlove, mikinou Girl Next Door, kabelkou ze Slow Bazaru.

U Slow Bazaru ještě chvilku zůstanu. Potěšila mě nabídka občas v obchodě pomoct. Svojí práce mám dost, ale tohle místo je pro mě nějakým stylem srdcovka. Vždycky se tam zastavím, zklidním a jak kdyby se čas zastavil. Na fulltime bych už zaměstnaná být nemohla, ale za dva měsíce jsem tam byla 3x, a to je velmi příjemná změna oproti nestereotypnímu podnikání.

No nemilujte to tady. Slow Bazar ve své kráse.

Tady zase další moje láska. Háčkované bikini. Když mě moje teta viděla v háčkovaném topu od babi, zašla do sklepa a přinesla tyhle bikini. Jsou starší možná jak já, a popravdě nevím, na kterou Dolly Buster v naší rodině byly dělané :-D, ale potěšily! A břišáky taky, samozřejmě. Rozhodla jsem se cítit se dobře, ale taky pro ten pocit něco dělám.

Čas pro sebe. Dřív jsem takové momenty nezvládala, potřebovala jsem se pořád obklopovat lidmi. A teď potřebuju každý den aspoň chvilku pro sebe. Vždy jsem jak znovuzrozená. Jinak kafe stále nepiju. Kafe, jakože černý, bez mlíka, bez cukru. Ale frappé s příchutí, nebo milované chai latté, na tom celkem ujíždím. 

Moje ségra oslavila narozeniny. Jestli jí něco doopravdy potěší, tak je to puget čerstvých květin. 

A když uvařím.

Pohled z balkonu na naší chatě. Babi s dědou věděli, kde chatu postavit. Sousedům jsme ten barák pod námi dávno odpustili, možná z části proto, že jsme se u nich jako malé děti mohli koukat na Titanic? Nebo za ty bublaniny, co jsme si vyměňovali. Těžko říct. Já jen doufám, že se na chatu do zazimování dostanu na dýl, jak večerní opečení buřtů.

Krásné léto všem!

Jana

 

3 komentáře

  1. Slávka Jirkovská
  2. Blažena

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

+ 14 = 16