Bylo půl sedmý večer, když jsme si sedli na gauč. Já po probděný noci a dni, ty po náročný práci. “Dal bych si čerstvý kaiserky, nemáš chuť?” řekl jsi do ticha. “Mám chuť pro ně skočit.” Do žil se mi vlije krátká euforie, protože s energií, s tou moje tělo hospodaří po porodu jinak. Znovu chvíli mlčíme. Sbírám se a dávám ti pusu se slovy “Tak já jdu pro ty kabelky.”

Maminkovství a Čestmírku, vítej!