Muselo před chvílí pršet. Je už po setmění. Prodíráme se zarostlou, promočenou loukou. Snažím se nemyslet na moje boty, kterých mi je fakt líto. V dálce pod námi svítí světlo. Přijdu si jak v pohádce o Jeníčkovi a Mařence. Jdeme dál a klepáme na dveře cihlového domu. “Guten Tag. Wir wollte Frag ob wir können auf Land schlafen.” Pán na nás zírá. Stejně tak jeho žena. Nerozumí nám? Tak jako rodilí mluvčí nejsme, ale logiku to dávalo. Ale ne. Prý není pozemek jejich, takže neví. Fajn. Vracíme se přes celou louku nahoru k autu. “Lásko, můžu Tě pozvat na Francouzskou polívku z pytlíku?”. “Cokoliv, prosím. Jdu rozestlat.” Hlady šilháme, ale máme to. Nejlepší místo s výhledem na místní Attersee. Vařím večeři, Ondra mezitím rybičkou vysekává ve vysoké trávě místo na spaní. Strategicky jsme si zvolili závětří za ostrovem stromu a snažili se na louce zabrat co nejmenší flek.
Budím se často. Vnímám každé šustnutí. Když to není dole ve městě, tak v lese opodál štěkání a vytí. Moje fantazie jede na plné obrátky. Ondra se taky snaží uvelebit. Ví, že mám strach, ale že bych nepřenesla přes srdce nedat to.
Ráno vůbec není tak kýčovitě krásné, jak jsem si přála. Zataženo, mraky, zima, vlastně nic moc. Ale dávka čerstvýho vzduchu a pocit, že jsem překonala samu sebe mě nakopává a nadšeně se hrabu ze spacáku ven. Míjí nás paní na koni, ranní projížďka. Pak proběhne kolem běžec. Pak další. Oblíbená trasa. S dalším běžcem se dáváme do řeči a dozvídáme se, že jsme si vážně vybrali nejlepší místo a dostáváme další tipy. Po ranním opláchnutí obličeje a snídani z ešusu po sobě uklízíme a přesouváme se dál za nosem. Plán nemáme, mapu taky ne. Ok, to jsem moc nevychytala. Zachraňuje nás navigace v autě. Už v deset ráno máme za sebou výšlap na horu, odkud máme Attersee na dlani. Brnkají nám nožičky. Pak výlet do města Sissi. Ale místo promenády usínáme v autě. Musím škodovce říct, že na přespávání auto moc není. Takže se přeci jen sbíráme a jdeme se projít městem. Pak pokračujeme objížďkou podél zbytku jezera. Zastavujeme, chodíme, pozorujeme, objevujeme. Zdá se obrovské, ale to už jsme zase na začátku naší trasy?…
(Pokračování textu…)
