Sedla jsem dnes k počítači a chtěla napsat článek o módě. Ale zase mě chuť táhla k fotkám z předchozích dní. Uznávám, že jsem byla za poslední dobou oblečení lehce s cestováním nevěrná, ale chuti neporučíte. A dost možná se cestování budu na blogu v budoucnu věnovat víc. Uvidíme :-).

Z dovolené se objevilo hned několik článků (třeba první dojmy, jak vypadal náš den či Valentýn) a v dnešním uvidíte random fotky, momentky, které ještě nikde nebyly. Momentky jsou pro mě vlastně nejvíc emočním fotodeníkem. Doufám, že z nich načerpáte tolik, co já.

(Pokračování textu…)

Byla neděle ráno. Nasnídali jsme se, vzali platební karty, mapu ostrova, sluneční brýle, uvázali mikinu kolem pasu a vyrazili do místní půjčovny aut. Bylo jasné, pro co si jdeme. Žádné VW, Škoda, Audi, ale krásný bílý skútr. Vlastně jsme ani nevěděli, co nás čeká. Místní cesty po ostrově jsme neznali, skútr ani jeden z nás předtím neřídil. Mapu jsme měli jako z Disneylandu, vyznačené na ní byli hlavně delfíni :-), ale možná právě proto.

Vydali jsme se vzhůru cestám, jak se ukázalo klikatým, podél pobřeží i v horách, do jasna i deště, tepla i zimy. Pomyslný cíl Pico de la Nieves nám počasí nepřálo, nevadí. Co kilometr, to nádhera. We Love It.

(Pokračování textu…)

Pomalu procitám ze spánku, když venku ještě černo černá tma. Obloha se záhy začne pohrávat s barvami. To se slunce hlásí o slovo. Ondra si mě k sobě pevněji přitiskne, i když ještě oddychuje. Za několik minut se už také probouzí, s úsměvem, dá mi pusu. 

Povídáme si. Apartmánem voní překapávaná káva. Jdeme snídat na terasu, kdy se kocháme ještě vycházejícím sluncem. Z ranního rozjímání vyplývá, jaký bude program na následující minuty. Mažeme se krémem, nebo se oblíkáme do sportovního a vyrážíme cvičit. U vody obvykle vydržíme ležet chvíli, někdy dvě. A vyrážíme v plavkách podél pobřeží na procházku. Míjíme místní i turisty, jeden stánek se zrmzlinou za druhým. Zastavujeme se na pláži, kde je nejvíce vln. Ondra se nechá porážet těmi největšími, já se přidávám na chvíli. Voda nás smetává, písek máme i ve vlasech, od srdce se smějeme. Vracíme se pomalu zpátky, abychom se prohřáli ve vířivce, ostrov se vůči povětrnostním podmínkám nezapře. Slunce pomalu zapadá a nás láká večeře, nebo naopak další procházka na místa, odkud je západ nejkrásnější.

(Pokračování textu…)

5.2. Kdo má sbalené kufry? A kdo se těší? Já, jako blázen!

Dnešním dnem uzavírám na dobu určitou pracovní záležitosti a těžko uvěřit, že už zítra touhle! dobou budeme s přítelem v místech, kde je delší den, 25 stupňů ve stínu, moře naráží na skály, a nebudeme mít jiné starosti, tedy radosti, než co si dáme dobrého, kdy půjdeme běhat a jakou knížku si přečteme.

A kdo mě opravdu zná, možná by se divil. Za celý svůj život se mi snad poprvé stalo, že by oblečení zabralo v kufru nejmenší část. Ono totiž, když váš kluk má skvělý vkus (a šatník v nejlepších rukách, hehe), tak vám tím spoustu místa ušetří.

Plavky, jedno dvě tílka, sluneční brýle, mapu ostrovu kterou ještě nemám, NO Wi-Fi, víc na následující dny nehodlám využít. Tedy Wi-Fi trochu ano. Protože jsme mamku naučili FaceTimu, a prostě Instagram, žejo :-))…

háčkované bikiny – ruční práce, od babičky <3
džíska – Pimkie
sluneční brýle – Lindex
klobouk – H&M
hydratační tyčinka na rty – Avene
pantofle – Mango
Bod zlomu, M.Gladwell – od Ježíška Aničky <3

Tak zatím ciao! A zase se brzy ozvu.

J.