Jana Mei Hrabovská

Dovolte mi, abych se tady veřejně přiznala. Že jsem byla lehce závislá na impulsivních nákupech oblečení. Všechny svoje peníze jsem nejraději dávala právě do oblečení. A za chvíli jsem měla v šatníku tolik věcí, které dokázaly obléknout i zbytek mojí rodiny a ještě jsem měla dost.

O tom, že se mi postoj k nákupům mění jsem psala už tady.

Čím víc s novým oblečením denně pracuji, tím víc se pozastavuju nad určitými věcmi, které jsem dřív vůbec, ale vůůůůbec neřešila. Tak třeba.

Jak je možné, že mě v Zaře pálila kůže na rukou, když jsem byla v kontaktu s novým zbožím? 

Když jsem si ušila svojí první sukni a poznala KOLIK úsilí mě stála (materiál nepočítám), jak může být v obchodě tak levná?

Proč, když ho párkrát vyperu, posunou se švy a vlastně nic nevydrží?

Nejvíc mě na tomhle kolotoči otravuje fakt, že když se z něčeho nadchnu, nosím danou věc ráda, tak proč bych se jí měla zase brzo zbavovat?

Jak už to tak bývá, když se o nějaké téma začnu zajímat – do cesty mi přicházejí nejrůznější podněty, které mi otevírají další pohled na módní průmysl. Nepovažuji se zdaleka za odborníka problematiky udržitelnosti, fast fashion apod., ale tak nějak selský rozum mi říká, že aktuální stav, kdy je přehršle zboží a nic ve své podstatě dlouho nevydrží, úplně v pořádku není. Takže se vzdělávám z vlastní zvědavosti dál. Čímž jsem narazila na tohle video, které teď s vámi chci sdílet. Je neděle večer, dopřejte si pauzu necelých 20 minut a podívejte se na něj.

S CZ titulkami zde.

Jaký je váš názor?

Hezký večer!

Jana